Když si je třeba půjčit

Dokud mám peníze, jsem na tom docela dobře. V čemž my dáte určitě za pravdu, protože u vás je tomu určitě také tak. Mohu si stejně jako kdokoliv z vás koupit to, co zrovna potřebuji, mohu jít kamkoliv a využít kteroukoliv službu, protože jsem vítán vlastně všude, kde se nabízí něco, za co se platí. Všechny obchody a všechny provozovny služeb jsou tu pro mě, všude se předhánějí v nabídkách toho, co bych si od nich mohl koupit, kdybych chtěl. To je realita, kterou zná ze svého vlastního života kdokoliv z nás.

Jenže mám jistotu, že budu mít peněz vždycky dost a že tedy budu takto kdekým obskakován? Nikoliv. Bohužel. I můj život je po ekonomické stránce nejistý, i mně se tedy může někdy stát, že hledám marně peníze, které bych potřeboval. Někdy nejsou mé příjmy odpovídající zamýšleným výdajům, a pak mám jednoduše tu menší a tu větší smůlu a musím se smířit s tím, že už zkrátka něco mít nebudu. Nebo budu, ale za předpokladu, že se mi podaří někde sehnat půjčku.

Dokud si docela solidně vydělávám a netrápí mě ani exekuce, ani záznamy v registrech dlužníků, mohu být pořád ještě v klidu. Zajdu prostě do nějaké banky nebo jiného finančního ústavu, vezmu si tam půjčku a bude zase dobře.

Jenže co když mám v registrech dlužníků zanesené něco, na co nemohu být pyšný, co když jsou mé příjmy spíš k pláči než k smíchu? Pak už je to opravdu zlé. Bankovní úředníci mě odmítnou, že prý nejsem bonitní, a já abych sháněl peníze, kde se jenom dá.

Ale ani pak si nemusím zoufat, protože mám-li aspoň nějaký dům nebo jinou nemovitost, dostanu hypotéku od nebankovní společnosti. A jakkoliv toho ideálního zrovna moc nabídnout nedokážu, určitě mi tu pomohou a půjčí mi třeba i hodně peněz s dlouhou lhůtou splatnosti.

A tak jsem vlastně pořád v klidu. Protože mám jistotu, že nezůstanu na suchu. A stejně na tom můžete být třeba i vy.